Noch einmal (a určitě ne naposledy)
Část dovolené jsme strávili na horách a čistě „náhodou“ jsme se doslechli, že kousek od nás je na rekreaci Fanča. Jak už jsem tu někde psala, Fanča jezdí pravidelně chytat bronz do zotavovny Tichých ve Svobodě nad Úpou. Místo je to úchvatné, Fanynka patří k mým nejlepším kamarádkám, takže jsem se rozhodla, že jí jedno ráno překvapím.
Pravda, Fanču jsem svým příjezdem trochu zaskočila. Chystala se totiž na sólo loveckou výpravu a najednou jsem tu byla já – pražské pometlo, které zkazí každý únik. To kdyby přijela Brassila, to by bylo jiné kafe! :-) Fanynka se nakonec s nastalou situací vypořádala se ctí – pravidelné výzvědy odsunula na neurčito a přistoupila na moji hru. Lítaly jsme, kosily se, skákaly přes balíky, pózovaly dvorní fotografce, máchaly se ve vodní nádrží a válely se v lecčems. Jen jednou to vypadalo „dramaticky“, a to když Iva chtěla po Fanče, aby plavala jako Michael Phelps. Ta jí jasně naznačila, co si o tom myslí, ale Iva to ne a ne pochopit. Skoro to vypadalo, že Fanča uraženě odejde (sama) domů, ale – zřejmě kvůli mně, neb je to správná hostitelka – od toho upustila. Iva naštěstí taky. :-)
Den to byl jak víno (výborné víno)!