Dívčí hrady aneb Jak odrovnat Týnu
Páteční procházka měla jediný cíl – odrovnat Týnu. Kdo ji zná, ví, že úkol to je nelehký a pro jedince prakticky neproveditelný. Zkusily jsme tedy taktiku „v jednotě je síla“ a na našeho benjamínka jsme se domluvily. A jak to dopadlo?
První polovinu akce si vzala na povel Fanča, asistovala Moon, já nabírala síly. Když Fanča padala vysílením (navíc ji kousla muchnička, což je pro Fanynku neduh srovnatelný se zápalem plic), převzala jsem štafetu. Ovšem skončila jsem podobně, vlastně ještě o kapku hůř – odcházela jsem s odřenou bradou a pokořeným sebevědomím. K autu jsme se s Fančou ploužily hlemýždím tempem s hlavami v dlaních, Muňo si capkalo celkem v pohodě (autista nepochopil, o co tu šlo) a Týna? Lítala kolem nás jako magor a smála se nám do obličejů. Cvičák na ni!