A s ní náš pravidelný ranní rituál – hromadné venčení naší modřanské party. Děti a učitelé se dneska možná probudili se staženým žaludkem, ale pro mě a moje kamarády je první školní den jedním z nejšťastnějších v roce. Všichni se vrátili z prázdnin a rovnou najeli do starých dobrých kolejí. Na louce za školou jsme se 1. září sešli v plném počtu, a jestli nějak vypadá psí štěstí, pak přesně takhle.

Zajímá vás, kdo patří do naší modřanské party?

Endy – Moje nejlepší kamarádka, kterou vídám už více než tři roky den co den kromě prázdnin. Endy je krásná ričbečí holka a bydlí ve škole v rodině učitelky a školníka.

Oskar – Veselý bíglí kluk, co bydlí taky ve škole, resp. v její nástavbě, a oba páníčky má učitele. Na prázdniny jezdí bohužel na jih, ale během školního roku se k nám přidává každé ráno.

Angie – Plavovláska retrívří, která odjíždí na prázdniny k babičce na venkov. S Anglie máme stejné koníčky – nenažranost a žebrotu, ve které je ale Angie mnohem vynalézavější než já.

Speedy – Další blondýn v naší partě, tentokrát labrador. Taky Speedy bohužel mívá přes léto jiný režim, protože má doma páníčky školou povinné.

Mimo kategorii věčných puberťáků je Alan, veliký ovčák, kterého jsem vídala i o prázdninách. Jeho panička sice taky pracuje ve škole, ale budík má nařízený na stejnou hodinu 365 dnů v roce. Alan za námi nevycválanými zavítá každý den, ale jen tak ze slušnosti, protože na blbiny ho moc neužije.

Suma sumárum, já jsem šťastná jako blecha, panička určitě taky, jen ne tak bezmezně. Všechno má prý svoje pro a proti. O prázdninách jsme se hned po ránu hodinku procházeli v klídku po lese a domů se vraceli čisťounké a ještě stihli zprávy. Počínaje dneškem, potřebujeme na ranní procházku hodinku a půl a pak další půl hodinku na moje odbahnění. Zprávy nestíháme a panička se stihne odbahnit jen letem světem. Ale co by pro mě neudělala. :-)