Zahrádkáři Kersku
„To je dost, žes nás taky jednou vyvez, žes udělal něco pro rodinu!“ Tahle hláška se hodí k našemu sobotnímu výletu asi nejvíc. Pozvaly jsme totiž SVP do našeho domácího prostředí. A aby to dvounožcům nebylo líto, připravily jsme program i pro ně. Přeci jen, dny se krátí, světla ubývá a my bychom byly nerady, kdyby si broukali: „Dneska je mi tak smutno, na prsou mě tlačí, jsem v deprézi.“
Pro zahnání depréze jsme udělaly maximum. „Když se pan farář ptal, jaké jsou největší katolické svátky, tak jsem řek, že když je zabité prase.“ Prase jsme samozřejmě nezabily my (v kerském lese jsme se chovaly způsobně), to za nás udělal někdo jiný. My jsme ho jen naservírovaly našim dvounožcům ve známé Hrabalově Hájence. A bylo prý výtečné. Se zelím i se šípkovou. Pravda, mezi přítomnými páníčky byli i tací, co znají jen šípkový čaj, ale tak ti si dali guláš s bramborem (holt gurmán se pozná). Slunečný den jsme zakončily na skokových závodech v hřebčíně Equus Kinsky. Když jsme musely říct „A dost! Spát a rozchod!“, bylo nám smutno.
Byl to prima den. Ale ne díky krásnému počasí a dobrému jídlu, to díky vám, kamarádi!