Sedm týdnů v sedmi odstavcích
Dlouhá absence aktualizací vedla pochopitelně k celé řadě spekulací. Že jsme ztratily heslo k administraci webu, že jsme poslaly webmastera na Kamčatku, že jsme zanevřely na moderní technologie, že se kopeme do zadku, tudíž není co aktualizovat… Pravda je ovšem jediná – nebyl čas. Respektive na leccos čas byl, ale web k tomu jaksi nepatřil. Omlouváme se!
Týden 43 – Jestli někoho utáhnete na jídlo, tak Qwandoya smečku. Hned týden po celodenním výletu do Kerska se ozvali, že by si to rádi zopakovali. Bylo nad slunce jasné, že o procházku zase až tolik nejde, o koně už vůbec ne, prostě že hlavním důvodem je oběd v Hrabalově Hájence. A tak za námi přijeli a přivezli i Ášinu dcerku Ričinku, která prý taky tuze ráda kance se šípkovou.
Týden 44 – Vytáhly jsme ven Rifa! Vzaly jsme ho na Lhotu, a abychom na něho nebyly samy, pozvaly jsme i FanTým a malou Emily. Rif byl zádumčivý, Emily veselá. Moc veselá. Dokonce tak veselá, že si myslela, že plave stejně rychle jako lyska. Ze Lhoty jsme zamířily rovnou na výstavu do Letňan. Měly jsme tam pár povinností. Třeba cheerleading a pak taky seznámení se s leopardy. Oboje bylo hyper úspěšné – Mellory brala CACIBa, Čárluna nespadnul ze stolu a Cocínka je čupr baba.
Týden 45 – Zajely jsme si do Mošnice a pak do Koles uzavřít dostihovou sezonu. Dost jsme fandily Čmaňovi a Creditce, jenže to jaksi nestačilo. Vyhrála Kačaba (pro hnidopichy ten Katchaba). Taky pravidelně chodíme ven s bratránkem Shegym, kterému aktuálně závidíme jeho kožich. Nám totiž začíná být pěkná kosa.
Týden 46 – S SVP jsme si udělaly krásný celodenní výlet. Obešly jsme Pěnčický okruh (na naše poměry svižným tempem, tj. 9 kilometrů za tři a půl hodiny), a abychom doplnily spálené kalorie, přesunuly jsme se do pizzerie. Domů jsme odjížděly spokojené, o to víc, že jsme si v tašce vezly tiramisu.
Týden 47 – Chlapcům v zeleném planou oči, protože nastal jejich čas. My zase tak moc nevěříme tomu, že rozeznají prase od člověka (natož od psa), takže jsme se radši přesunuly do Prahy na Dívčí hrady. Bereme s sebou i omladinu – dětičky Mellory, Ašinky i Eiby. To oceňuje hlavně náš Muňák, protože konečně je v partě zase někdo, kdo jí rozumí.
Týden 48 – Začal advent, všude se omílá, že nejkrásnější Vánoce jsou v kruhu rodinném, tak jsme napsaly bráchům (Coopíkovi a Oliverovi), jestli nás nechtějí vidět. A světe div se, oni chtěli! No dobře, spíš se jim chtělo na coursing. Čest veteránů jsem nakonec zachránila jen já (Coopík nechtěl pokoušet natažený sval a Fanynka dostala stopku od dvounožky), zato mlaďasové se činili všichni. Moon do toho šla dokonce tak srdnatě, že jsme ji následně museli odbahnit.
Týden 49 – Konečně jsme viděli Rafiho! Ještě i s Darem a FanTýmem jsme si dali dostaveníčko na Lhotě. A ano, Moon zase nezklamala. Rafi jí připadal okouzlující, zábavný, chytrý, inspirativní. Vlastně tak připadal i nám ostatním, takže můžeme s klidným svědomím říct, že u přijímacího pohovoru uspěl. A ani nevadilo, že nedodal motivační dopis.
Jinak rok se s rokem sešel a tuhle aktualizaci děláme s plným břichem jitrnic, jelit, tlačenky, klobásek, ovaru… Ano, chápete správně, právě jsme se vrátily ze zabijačky.
Co říci závěrem – jak řekla jedna naše kamarádka, těšíme se, jen to ještě nevíme. :-) Co ale víme jistě, je to, že všechno dobře dopadne. Kromě toho důležitého i okrajové kauzy v rodinách našich SVP kamarádů: „je tři moc, anebo akorát“; „to je kec, že koušou, ta moje kousat nebude“; „dobře, necháme si dvě“ i „co je na tom mít šest a víc psů, hlavně, aby nezmeškal let“.
Za většinu fotek děkujeme FanTýmu.