Naši dvounožci se v brilantních nápadech letos překonávají. Nejdřív nám domů dotáhli Perlu, a aby toho na nás nebylo málo, v pátek lehce po sedmé ranní zazvonil u vrat Kalich. Ještě se to dalo zachránit – mohli jsme dělat, že jsme odjeli třeba na Slovensko, jenže to oni ne. To bylo samé „jupí už je tady“ a metelili s klíčem k bráně. Za minutu na to Kalich rozrazil dveře, v hubě měl chlebník, v něm očkovák, takže bylo jasné, že se tu hodlá zdržet.

Jestli si myslíte, že u nás snad tesknila po domově, nemohla si zvyknout a vlastně strádala, jste na velkém omylu. Bleskurychle našla naše misky, naše pelechy, naše hračky a bylo jí všude plno. Jestli si myslíte, že ji naše Perla, která má skoro jednou tolik kilo, honila a valchovala, jste na omylu. Tak v devadesáti pěti procentech jsme koukaly na to, jak Kališka honí Perlu a když ji dostihne, položí ji na lopatky. Jestli si myslíte, že to Perle vadilo, jste na velkém omylu. V momentech, kdy už Kališka nemohla, Perla dorážela a prosila, aby bylo ještě tohle prima baci baci.

Tyhle dvě se od sebe nehnuly celé dva dny, kdy u nás Kali bydlela. Spaly v objetí a jedna stínovala druhou. Páníčci vzali návštěvu zodpovědně. Vyvezli Kali na socializační výlet (jela jen Perla, takže my s Muňákem měly chvilku klidu), ostříhali jí drápy, představili ji sousedům a děda jí přivezl velkého lipánka! Dokonce byli připraveni ji vzít do NAŠÍ postele. Jenže to už naštěstí zasáhla vyšší moc a ta dvě mimina naprosto zmožena usnula v pelechu vedle postele.

Říká se, že leopard je tak trochu jiný pes. Pod to se teda můžeme podepsat. Už jste viděli psa, co když mu naservírujete granule namočené do kuřecího vývaru a doplněné masíčkem, vezme dvě do huby a odchází středem? My ne. Takže jiná je, fakt to můžeme potvrdit.

Fotky z Kalichova pobytu najdete tady.