DÍKY, že jsem tam nemusela
Kam? Na Světovou výstavu psů do Bratislavy. Ovšem páníčci jakožto správní kynologové tam chybět nemohli. I když první dvě hodiny na výstavišti si říkali, že klidně mohli… Ale pak si to prý celkem sedlo. Jen se nemohou shodnout, zda za to může jakýsi slovinský hoch, SVP, Tusani klan nebo fakt, že tam fakt byli pěkní psi.
Vezmu to popořádku. Ve čtvrtek jsem si zabalila batůžek a odjela k babičce s dědou. Na rovinu, byl to ráj. Lipánků, sýra, sušeného masíčka dle libosti, granule jen tak na doplnění žaludku. Spala jsem v posteli, válela se na sluníčku a pořád si se mnou někdo povídal (teď už vím, že to byl zastírací manévr – museli mě hlídat ve dne v noci, abych si prý domů nedotáhla amanta, třeba navíc nevalné pověsti).
Páníčkové v pátek nad ránem zabalili řízky, tvarohové šátečky, kafíčko v termosce, rybářské židličky a jako opravdoví vystavovatelé (NAŠTĚSTÍ bez psa) vyrazili smět Incheba. Cesta od hlavního vchodu ke kruhu rr jim trvala přibližně tolik, jako cesta Praha-Bratislava. Slovenští organizátoři mají rádi děti a mládež všeho druhu, a tak je na pátek pozvali zdarma, což byl vzhledem k prostoru „báječný“ nápad. Ke stanovišti SVP došla panička s tělesnou teplotou lehce nad 40 (dle odhadu páníčka a barvy v obličeji). Pak se ale nálada začala pozvolna zlepšovat – páníčkové za to vděčí SVP, která byla celá výborná, a to doslova, a krásnému slovinskému rr klukovi, který je jaký je… ;-) Pak ještě podrželi palce Tusani klanu – Šárku vystavila Bibinka, Nikol Zajko, Moniku Chillka v tandemu v Perličkou a Radku Vivi.
V sobotu mě pak páníčkové odvezli od babičky s tím, že ta světovka prý bohužel byla tak trochu národka, takže mi ani nepřivezli žádný suvenýr. Snad mi ho koupí v listopadu v Letňanech a za koruny. Ale sobě dáreček přivezli – krásný hrnek od Minarbi holek. Naštvaná nejsem, protože oni si dárek zaslouží víc. Měli se totiž rozhodně mnohem hůř než já.
PS Gratulace všem výborným a následně úspěšným na slovenské klubovce!