Kdybych vám měla dát jen jednu radu, bylo by to právě tohle. Žijte tady a teď a užívejte si to! Kdo měl tu kliku, že mě znal, ví, že si na nějaký sentimentální řeči nepotrpím. Takže je nečekejte ani teď. Jen mám pocit, že vám dlužím vysvětlení, proč jsem to zabalila. Proč zrovna ve chvíli, kdy jsem se intelektem dostala sotva na gympl, odpich měla jako Pljuščenko a vypadala jsem jako Cardinalová v Tenkrát na západě. Tak právě proto!

Přesně tak chci, abyste si mě pamatovali. Nakonec, koukněte na památný rozhovor z roku 2009, který se mnou dělali u příležitosti spuštění tohoto webu. Na otázku, jak to dělám, že vypadám tak skvěle, jsem už tenkrát odpověděla: „Hlavní je cítit se mladě. Spousta holek stárne jen tím, že chtějí vypadat seriózně. Mně je jedno, co si kdo myslí, a prostě si užívám. Řekla bych, že ze mě nikdy nebude nakyslá tetka brblající na zápraží.“

Ale dobře, řeknu vám, co byl ten poslední impuls. Přes svátky jsem dost koukala na televizi a viděla tam v něčem starou Lorenovou, pak dokument o Zitě Kabátové, která dožívala v eldéence, a zapšklou Lídu Baarovou s becherovkou v ruce a bez kámošů. A pak jsem si vzpomněla na Marilyn Monroe. Pamatujete si ji někdo jinak, než s tou zvednutou sukní nad kanálem? Ne, co? A tak chci, aby to bylo. Abych pro vás všechny pořád zůstala tou ztřeštěnou holkou, co žere pamlsky i s pytlíkem, co nezkazí žádnou srandu, co miluje všechny a všechno (teda kromě těch ultra nebezpečných zvířat, jako jsou žáby, mravenci a tak) a má elánu na rozdávání. Já jsem žila teď a tady a každý den jsem si užila tak, jako by měl být ten poslední. Jestli mi něco šlo fakt výborně, tak právě ta lehkost žití, kdy mi bylo jedno, kdo si co myslí, jestli za tuhle blbinu bude sekec, jestli mi zrovna po tomhle bude blbě. Žilo se mi prostě sakra dobře a za to děkuju své povaze, ale hlavně vám všem, kteří jste mě životem provázeli. Já na vás všechny počkám a nebojte, se mnou se zase nudit nebudete!

Kdybyste si na mě chtěli někdy zavzpomínat, tak hlavně žádnou duchařinu! Dejte si něco dobrýho k jídlu, hoďte nohy na stůl, dejte volume doprava a pusťte si tuhle písničku. A k těmhle obrázkům si otevřete šampáňo. Klidně za bílýho dne. Žijeme přece jen jednou.

S láskou vaše Honey