Show must go on
Honey měla vždycky smysl pro humor. Ovšem to, že ze mě – autisty – udělala šéfredaktora našich stránek, je její majstrštyk. Jestli jsme doteď měly větší prodlevu v aktualizacích jen občas, tak teď se máte na co těšit. Já totiž o jedné větě dokážu přemýšlet i půl dne, a pokud v průběhu toho mého přemýšlení někdo zašustí pytlíkem s piškotama, jsem zase na nule. A vtipná, to já asi nebudu. Honey byla založením optimista, kdežto já jsem spíš ten typ, co mu radši s otázkou „jak se máš?“ podejte kapesník.
Na druhou stranu, jsem hrozně zodpovědná a Hanouskové jsem slíbila, že to po ní vezmu. A když je někdo jediný, kdo to může udělat, tak prostě musí. Perle to totiž půjčit nejde, to by byla lautr ostuda. Ona je něco jako ti mladí youtubeři, co k nim všichni teenageři vzhlíží, ale když se na to podívá někdo normální, chce si strčit hlavu pod vodovod.
No nic, asi jste tu proto, abyste se koukli, jak se máme. Mně bylo šest. Dostala jsem dort, letos poprvé nasladko. Chtěla jsem ho sníst na jeden hlt, jenže se mi přilepil na patro a museli mi ho z něj sundat, jinak bych tu asi vypustila duši. Nejvíc mi pomohla Perla, na vyndávání něčeho z něčí huby je ona machr. Pak jsme taky vyjely s SVP na Velikonoce do Jižních Čech a bylo to fajn. Asi hlavně proto, že dvounožci objevili kouzlo růžové bohemky a bílého rumu.
Hrozně jsem se tím sepisováním vyčerpala, jdu si na chvilku meditovat a vy koukněte k nám do galerie. Je tam spousta fotek ze společných akcí s kámošema.