Když ji miluješ, není co řešit
Z dnešního coursingu jsem si odnesla dvě zásadní zjištění. 1) Proč kupovat naviják, když stačí na start postavit Evu? Vrchní Magmabonka namotává špulku takovou rychlostí, že ani zběhlé coursingové závodnice střapec nedohoní. 2) SVP má pořád dobrou náladu, a to i ve chvíli, kdy ostatní propadají beznaději. Čím to je? Prostě nás to spolu baví a ani k tomu nepotřebujeme dokonalou techniku.
Ale zpět k titulku… Když Fanča doma udělá smutné psí oči před létem, dostane kempinkové křeslo, aby mohla odjet na tábor. Když ty samé oči vypoulí před zimou, dostane naviják, aby si mohla zaběhat coursing kdy a kde se jí zachce. A protože není lakomá, premiéru chtěla oslavit se svými nejmilejšími, tedy se SVP.
Na louce ve Velké Dobré jsme se dnes sešli v tomto složení: Fanča, Brassila, Conny, Melinka, Eibynka, Azik a já. Bylo mrazivé ráno a louka vypadala jako depo Formule 1. Několik traťových rozhodčích slavnostně rozbalilo elegantní kufřík, natáhlo trať a šlo se na to. První běh náležel Fanče a co na tom, že to byl běh i více méně poslední. Pokud jde o mě, já byla spokojená, na tu nastříhanou igelitku mě stejně moc neužije. Vlastně trochu podezírám SVP, že celý průběh dnešního dne byl předem naplánovaný – dvounožci nechtěli stresovat Brassilu, Conny a mou maličkost, neb vědí, že z nás Master of coursing asi nikdy nebude. :-)
A propos – dnes jsem dostala první vánoční dárek! Ale je tak boží, že si zaslouží vlastní aktualizaci…