Jako doma
SVP si vyjela na hory. Místo bylo jednohlasně a s nadšením odsouhlaseno – Svoboda nad Úpou. Vztah k této lokalitě se u každého z nás skokově prohlubuje. Nejrychleji se nadchla Kira, ta tam hned napoprvé chtěla zůstat nastálo. Tetka Konoušová už od druhého výjezdního zasedání spí v pokoji (zasvěcení ví, co za projev důvěry to je!) a já? Já jsem tam už úplně jako doma. K sousedům vcházím bez zaklepání a bez skrupulí sedám na sedačku (i do postele jsem vlezla) a čekám na morkovou kost.
Páníčkové mi rekonstruují „boudičku“, což zapříčinilo, že jsme na horách mohli strávit míň času, než bych si představovala. Ale i tak jsme konečně vyšlápli na Rýchory! Horský vůdce nám říkal (horský vůdce a dvorní fotografka SVP jsou jedna a tatáž osoba), že cesta tam a zpět nám zabere maximálně tři hodiny. Ehm… Jenže to zapomněl, že s sebou máme dvounožce, kteří ponocovali a popíjeli (někteří dokonce i ráno) a Melinku s Azikem, kteří potkali svůj první sníh. Cesta se protáhla na téměř pět hodin, ale my si stejně na nějaké tabulkové výkony nepotrpíme. :-) Po výletu si dvounožci dali kachýnku, pivko, kafíčko se šlehačkou a koláč od sousedů a vypadali spokojeně. Což my byli taky!
A ještě dva postřehy – sladká holčička Melinka je mou zdatnou nástupkyní, co se temperamentu a blbin týče; a když jsem unavená, zvládnu usnout i hlavou u tety Conny.
Reportáž a další fotky taky u Fanči!