Taková orchie!
Dnes si beru slovo já – Moon. Po týdnu lijáků konečně vysvitlo sluníčko a dvounožce napadlo, že bychom si mohli roztáhnout hrudní košíčky. Spíš asi mysleli na sebe, protože já i Honey máme hrudníky vynikající. Ale to jsem odbočila… Prostě jsme si zabalili batůžky a vyjeli do hor. Konkrétní místo mi do poslední chvíle tajili, ale mně to bylo stejně jasný – pořád všichni básní o Svobodě nad Úpou, tak kam jinam bychom asi jeli?!
Můj tip vyšel! Poznala jsem to hned – z Fančiných fotek vím, jak vypadá náhradní psovod, provianťák i strejda Lipánek, a ti tři stáli na balkoně domu, před kterým jsme zaparkovali. Na schodech nás (no dobře, mě ne) vítala Fanča. Navíc Honey se k nim nakvartýrovala stylem „Ahoooooj, tak jsem zase tady! Tak ráda vás vidím! Co nového? Zůstaneme venku, nebo si půjdeme vypít kafíčko zase do obýváku?“. Prostě, atmosféra skvělá, pohoštění výborné, procházka krásná (všude samá opravdická orchie!!!), půjčili mi Fančiny hračky…
Vůbec se nedivím, že sem všichni rádi jezdí. Ale my už sem prý nesmíme. Což teda nechápu. Chovala jsem se slušně, Honey i páníček taky… že by za to mohla panička? Já jsem teda žádné její „nemístné“ řeči neslyšela, takže zkusím příště obejít dvorní fotografku i Fanču, protože si teda myslím, že ostatní nás zase rádi uvidí. ;-)
Děkujeme za pohostinnost!
PS Den před odjezdem na hory jsme ještě stihly procházku s Qwandojkama a Magmabonkama po Dívčích hradech, na cestě z hor pak návštěvu v chovatelské stanici z Valdštejnských lip. Fanča si tam byla vybrat sestřičku a mně kámošku! Všechna štěňátka jsou nádherná a já nechci nikoho ovlivňovat, ale jak už tu kdysi Honey psala: Ivě sluší červená. ;-)