Vedro
Já i Moon máme dovolenou pořád, ale minulý týden jsme prý měly tu opravdickou, podle Zákoníku práce. Nicméně výrazné změny v denním režimu jsme nezaznamenaly. Jediné, co „přehlédnout“ nešlo, byl hic, který nám Zákoník práce naordinoval. Jestli má takhle vypadat dovolená na zotavenou, snad se ani nedivíme, že je tady tolik kolapsů.
Má ideální představa o letní dovolené
Vstávám okolo deváté, posnídám (kuře, sýr). Vracím se do postele, kterou mezitím někdo převlékl do čistého povlečení (vymáchaném v Azuritu). Usínám. Budím se za dvě hodiny právě ve chvíli, kdy se servíruje lipánek. Ulehám do pelíšku pod televizi, po pláži zrovna běží Mitch Buchannon z Pobřežní hlídky. Usínám. Budím se lehce po poledni a přesouvám se na zahradu. Mezitím usrkávám kefír, nebo lížu zmrzlinu. Ulehám na bok. Usínám. Přetáčím se na druhý bok. Usínám. Budí mě povel „svačina“. Pak si dopřávám procházku s kamarádkami ze SVP (jen těmi dospělými!!!), lítám po lese a jednu po druhé dusím smyčkou na obojku. Domů se vracím lehce před zprávami, abych si dopřála večeři formou švédského stolu. Uvodorovňuji se pod televizi, Ralph de Bricassart zrovna vyprošťuje nějakého opeřence z trní. Usínám. Okolo půlnoci se přesouvám do postele, dnes již podruhé převlečené do čistého. (Pozn. V naší domácnosti jsem jediným psem.)
Moon a její ideální představa o letní dovolené
Budím se okolo sedmé. Skokem na hlavu budím Honey, je přeci čas si trochu pohrát! Nechce-li vstávat, je třeba skok opakovat. Hurá, podařilo se! Hodinku se okusujeme a jdeme na snídani. Po snídani běžím na zahradu, lítám, hrabu, štěkám, skáču. Když mě to samotnou přestane venku bavit, jdu domů a skokem na hlavu budím Honey, co se válí pod televizí. Vyháním ji ven, aby mi pomohla s úpravami zahrady a štěkotem na vše, co se hne. Pokud sebou pleskne na bok, zakousnu se jí do ucha, čímž ji přeci jen vybičuji k další aktivitě. A jde se na oběd. Po obědě lehce uklidím doma a připravím boty na procházku se SVP (stařeny zůstávají doma!!!). Lítám po lese a jednu kamarádku po druhé dusím osvědčeným chvatem s obojkem. Průběžně se stravujeme formou „co les dá“. Domů se vracíme na večeři přesně ve chvíli, kdy v televizi řvou nějací ptáci. Snažím se ten zvuk napodobit a zesílit tak Hanynčin kulturní zážitek. Chvilku vyčkám, až Honey pod televizí usne, a skokem ji vzbudím. To opakuji několikrát i v posteli až do té doby, než padnu vysílením.
Potkala se realita s ideálními představami?
Dvounožci nás pravidelně budili mezi pátou a šestou. Po rychlé procházce podél Labe nám nasypali granule, naložili nás do auta a jelo se na sraz se SVP (kompletní SVP – mladé se od starých neoddělovaly). Scénářů bylo několik: Velká Dobrá (les, fotbalové hřiště a na něm coursing a cvičení + vedro); Štěchovice (les, louže + vedro); Horoměřice (seznámení s Týnkou, les, pole + vedro); Poděbrady (kolonáda, fontána, oplatky + vedro). K večeři byly zase granule, ale je fakt, že lipánek a kefír byly taky. Kluci v červených trenkách a s plovákem jednou v telce běželi, ale jen díky tomu, že nám vypadly všechny ostatní programy. To se už vícekrát neopakovalo, takže ptáky z trní nikdo nevyndával. Zbytek týdne se totiž po obrazovce honilo (v ideálním případě) 22 bláznů za kulatým nesmyslem v různobarevných trenkách a bez plováků. (Pozn. Buzena jsem byla v 99 % případů skutečně skokem na hlavu.)
Každopádně, i tak byla dovolená prima. Děkujeme ze to hlavně SVP ve složení: Magmabonky (Conny, Brassila, Mellory); Fantine tým (Fanča a Týna); Qwandojky (Maggie, Kira, Tabi, Ashari).
Fotek je v galerii mraky (našich i půjčených).