SVP na dovolené
Naše Super venčící parta plánovala letní dovolenou dlouho a pečlivě (jen diskuse nad jídelníčkem zabrala dvounožcům několik víkendů). Místo našla dvorní fotografka a bylo tak úžasné, že jsme jí za to odmazaly tři trestné body. Moc platné jí to ale nebylo, vítězkou bodovací soutěže se stala i tak. Nejmenší účastnice zájezdu – Týnka – sice nasadila zběsilý finiš, ale na první místo už to překvapivě nestačilo.
HoneyMoon tým se pasoval do role paparazzi, proto se náš report i fotogalerie ponesou v tomto duchu. Pro seriózní informace o programu zájezdu si zajděte k ostatním účastníkům: FanTýmu, Qwandojkám a Magmabonkám.
Minulou sobotu jsme se nalodili do auta. My měly jednu tašku, pelech a dvě bedničky s granulemi. Dvounožci kromě páníčkovy cyklo výbavy, kterou jsme táhli kvůli JEDNÉ dvouhodinové vyjížďce, měli deset tašek (v devíti z nich bylo jídlo a pití). Na druhou stranu, nebyli jsme na tom nejhůř – Qwandoya dorazila ve dvou autech naložených až po střechu, s hodinovým zpožděním (ehm… rumu měli půl kufru, ale holkám granulky zapomněli). FanTým bylo zase slyšet už od Plzně, Fanča s Týnou chodí nově ke Kulínskému do sboru. Magmabonky se k nám připojily o něco později, ale pokud myslíte, že se tím snížil počet tašek a přivezeného jídla, jste na omylu.
Měli jsme pronajatý mlýn na samotě u lesa, s obrovskou zahradou a vlastním rybníkem. Pro dvounožce tu byl kulečník, stůl na pinec, šipky, sauna, solárko, trampolína, no prostě hotový zábavní podnik. Po opulentní snídani jsme vyráželi na výlety, pak dvounožci dlouze obědvali (kachnu, králíka, řízky, ovocné knedlíky, pečená kolena…), potom se natahoval coursing a následovala několikahodinová večeře (grilovaná masíčka, salátky, topinky, míchaná vajíčka, špekáčky…). Vše se prolévalo mojitem, vínem a pivem. Když jsme se vrátili, páníček přendal baterii z tachometru zpět do váhy, postavil na ni paničku, a ta pak dlouze a usedavě plakala.
Za zmínku stojí ještě dvounožců večerní program. Páníček chodil spát s námi, ale panička se vracela až okolo půlnoci, tváře jí hořely (asi kombinací mojita, vína a opojného vítězství) a vykřikovala, že je zase všechny rozsekala. Pak nám vyprávěla podrobnosti a… no byla to snadná vítězství… Pokud se někdo snaží procpat erteple, jumping, jumbo nebo hopera mezi země a města, nesmí se divit, že mu to jen tak neprojde. Ani nemluvě o jistém O´Brianovi, který měl být současně sportovcem, spisovatelem, hercem i rasou psa.
I my – rr holky – jsme si dovolenou užily jak se patří (nejvíc asi nejmenší účastnice zájezdu – Moon, Ashari a Týna). Já (Muňáno) jsem se naučila otevírat dveře do všech pokojů a bez pozvání jsem je pravidelně navštěvovala za účelem vyžírání tašek (i těch zavřených). A co napsat k benjamínkovi Týně? Musíme být opatrné, tu malou teroristku není radno si znepřátelit. Tak jen napíšeme, že ve skutečnosti nasbírala mnohem víc trestných bodů, než vykazujeme. Jenže kdo by se jí je odvážil připsat, když to opětovala zákusem do nohy, ucha, ocasu, cucháním vlasů a šíleným hlasovým projevem, který odháněl i vlky a lišky z přilehlého lesa? Prostě, je to miláček. Nás všech.
Ivo, Hanko, Nikčo, Pavle, Evo, Mirko, Fančo, Týnko, Meginko, Kiríku, Tabinko, Ašinko, Konoušku, Brassilo, Melinko – moc jsme si to užili – DÍK!