Hola, hola, škola volá
1. září jsme strávily stylově. V rámci pravidelné ranní vycházky s Endy (která je dcerou školníka a učitelky) jsme prošly i areál základky a uklidily odpadky. To aby to tu měly děti čisté. Odpoledne pak Moon vyrazila do hafbácké školky a večer jsme se všichni společně podívali na Marečku, podejte mi pero! Prázdniny jsou fuč, vystřídal je vichr z hor a brzká tma. Pozitivní jsou snad jen ty švestičky. ;-)
Endy se vrátila z dovolené odpočatá, opálená a v dobré náladě. Blažený výraz ze tváře jí vzápětí vyhnal fakt, že Muňáno s námi pořád ještě bydlí. Co bydlí, ona s námi chce chodit i do lesa! A tak to po ránu u nás vypadá jako v tom filmu, co jsme na něj koukali… Muňo: „To je ale vlahý večer (ráno). To by stálo skoro za procházku…“ Endy: „No jo, to běžte, já pudu domů, votevřu si vokno a pivo!“
Ještě jsem se zapomněla zmínit, že jsme byly o víkendu na báječném výletě s FanTýmem v jabkenické oboře. Bohužel jako venčící tip si to do notýsku nepiště, protože u vchodu byl na cedulce přeškrtnutý pes. Co ten piktogram znamená, jsme zjistily až ex post, když jsme si to vygůglovaly. Jinak bychom tam pochopitelně nešly! Po cestě domů jsme se ještě zastavily na výstavě v Mladé Boleslavi, kde nám dvounožci koupili vynikající uzené uši. Vystavující z řad SVP se znovu usalašili na bednách a my jim moc gratulujeme.
Fotky ze cvičáku najdete v galerii.