Novinky
Plesová sezóna může začít
25.08.2009
Vždycky jsem si přála na otázku „Odkud máš ten obojek/vodítko/zimní obleček?“ odpovědět, že od Adama nebo od Podolské. Jenže nikdy jsem takový kousek ve svém šatníku neměla. Až teď! Od Adama ani Podolské sice není, je od jedné maďarské návrhářky, ale já se v něm stejně cítím jako Adina Mandlová. Kdo nevěří, že zrovna já řeším něco tak povrchního jako je móda, nechť si článek přejmenuje na Happy Hippie. Inu korále jako korále.
Dovolená aneb Neplánovat se vyplácí
23.08.2009
Dovolenou jsem si naplánovala, od většiny naplánovaného upustila (více či méně dobrovolně), ale i tak to dopadlo výborně! Takže předsevzetí pro příště – nic dopředu neorganizovat (stejně nejsem ten typ), a pokud to dopadne jen z poloviny tak dobře jako tentokrát, budu spokojená.
Noch einmal (a určitě ne naposledy)
20.08.2009
Část dovolené jsme strávili na horách a čistě „náhodou“ jsme se doslechli, že kousek od nás je na rekreaci Fanča. Jak už jsem tu někde psala, Fanča jezdí pravidelně chytat bronz do zotavovny Tichých ve Svobodě nad Úpou. Místo je to úchvatné, Fanynka patří k mým nejlepším kamarádkám, takže jsem se rozhodla, že jí jedno ráno překvapím.
Prima lidi mívají prima psy
13.08.2009
A to se znovu potvrdilo… Super venčící parta dnes s otevřenou náručí (no dobře, konkrétně moje náruč zas tak moc dokořán otevřená nebyla) přivítala do svých řad Tondu, prvního krátkosrstého kólijáka, co znám. S Fančou jsme si hned na úvod rozdělily role – Fanča je po nemoci a tak byla za hodnou, já jsem se s chutí chopila role vychtle. Snad jsem to nepřepískla a Toník mezi nás ještě někdy přijde…
Sídlo organizace – Dívčí hrady
03.08.2009
Naše Super venčící parta má své řádné členy, psaná i nepsaná pravidla, dvorní fotografku i sídlo. To jsme vybírali pečlivě na základě mnoha kritérií a nakonec zvítězily Dívčí hrady. Místo, které nám závidí i mimopražští, kteří běžně hlásí, že pes v hlavním městě je chudák venčící se u Muzea. Kdepak, i my tu máme lokality, které si v ničem nezadají se samotami u lesa.
Czech Pes Photo pro Ivu!
03.08.2009
Víte, kdo je dvorní fotografkou Super venčící party? Že ne? Chyba! Jak kdysi řekla vrchní Magmabonka: „Co znamená ve světě modelingu a celebrit fotografka Annie Leibovitz, to je fotografka Iva Tichá ve světě psů, fauny a někdy i flóry.“ Iva nerada vylézá před objektiv, ale tentokrát jí to nevyšlo… a vy tak máte jedinečnou příležitost poznat tu, co nás pravidelně nutí pózovat.
Webem proti okurkové sezóně
30.07.2009
Přátelé, kamarádi, všechny vás srdečně vítám na svém novém webu. Spuštění jsem záměrně načasovala na polovinu léta, kdy na něj snad budete mít víc času. Do školy nemusíte, na dovolené stejně jezdíte s notebookem místo kompasu a venku je poslední dobou buď vedro, nebo lije a meteorologové svorně varují před přehnanou tělesnou aktivitou.
A jitra jsou tam Tichá
30.07.2009
Doma mi vtloukají do hlavy, že závist je ošklivá vlastnost. Snažím se tedy nezávidět. Jenže copak to jde, když mě Fanča už léta drásá fotkami a historkami o svých rekreačních pobytech u prarodičů v Krkonoších? Ukazuje mi panoramata, ze kterých přechází zrak a vypráví o neuvěřitelné pohostinnosti místních. Co vám budu povídat, snažím se k nim nakvartýrovat už roky, ale konečně teď to vyšlo!
SMS zpravodajství někdy prostě nestačí
27.07.2009
Když si Fanča před létem koupí zbrusu nové kempinkové křeslo, je hned jasné, že plánuje strávit prázdniny u táborového ohně. Já na tábory sice nejezdím, ale pravidelně si z nich objednávám SMS zpravodajství. Je to taková malá ochutnávka Fančiných báječných historek, které přijdou po jejím návratu. Jedno takové rozšířené SMS zpravodajství proběhlo nedávno v Horoměřicích.
Červený Hrádek
27.07.2009
Že jste to vy, poradíme vám, kam vyrazit na parádní výlet. Pokud máte rádi procházky upraveným zámeckým parkem ve stínu vzrostlých stromů, zpestřené koupáním v potoce a pohledem na rybník s kapry vypasenými tak, že sotva plavou, zajeďte si do Červeného Hrádku u Sedlčan. Ani v sezóně tam nepotkáte živáčka, ale zato si to užijete se vší parádou.
Výběr z hroznů
01.07.2009
V bytě máme tzv. psí pokoj, ale já ho navštěvuji jen sporadicky. Mám na něj trochu pifku už od dob mého dětství, kdy jsem tam musela trávit čas, kdy nikdo jiný nebyl doma. Co vám budu povídat, dost jsem se tam nudila (o dvacet metrů čtverečních se „postaráte“ za chvilku a co pak?). Psa v našem psím pokoji tedy nepotkáte, ale těch psích fotek, co se tu všude válí!