SVP. Zkratka stejně známá a zažitá jako NATO, EU, RVHP nebo EHS. Jen k ní máme o poznání vřelejší vztah. Řeknete si společenství jako společenství, ale kdepak, tohle je jiná liga. SVP nám leckdo závidí, leckdo kopíruje a leckdo snaží rozbít. Jenže to už je skoro nemožné – z lásky ke psům se totiž stala láska k jídlu, pití, společným zážitkům a taky k lidem. A víte to určitě sami, lásku k jídlu jen tak nerozbijete!

Sobota měla být jako každá jiná – procházka, piknik, pokec. Jenže se to zvrtlo a my křtili nové logo. A to už je důvod, abychom si trochu zavzpomínali.

SVP začala psát svou historii skoro před devíti lety, v roce 2006, kdy světu nevládnul rock´n ´roll, ale rr puppy boom. Ten zasáhl i nás. Začátkem května jsme si ze Slovenska přivezli Honey, dali jsme jí týden na rozkoukání a už se jelo na cvičák Haf Bez Obav. No cvičák je asi silné slovo, tehdy se ještě cvičilo kdesi na pasece v lese. Jenže pak se Haf Bez Obav přesunul do Řeporyjí a začali se objevovat první rr. Didier, Chimani… a Kira! Kira přijela s milým mladým párem – podle odhadu našeho věku (jak se později ukázalo, bohužel ne našeho) – a cvičitelka je uvítala hurónským: „Tak už jste si koupili pořádnýho rr! Jak tak na tu vaši holku koukám, tak jestli ta první nedorostla, tak tahle bude veliká až dost!“ Skoro souběžně se dostala na scénu Brassila a Fanča. Začneme Brassilou. Ta dorazila s paničkou, která měla perfektní outfit a na zadním sedadle favorita ještě jednu rr, která se ale na cvičáku nevyndávala (později jsme se dozvěděli, že to je tetka Conny, která už svoji cvičící kariéru pověsila na hřebík a na cvičák se jezdila výhradně vyspat). Ale zpátky k tomu outfitu. My jsme v té době venčili ve vyřazených teplákách a keckách. Takže imrvére mokré fusekle a stehna samou modřinu (lehké šusťáčky vás od skákavých psů fakt neochrání). Panička od Brassily byla taková akurátní dáma ve šmrncovních hadrech od Bushmana. Co myslíte, hned jsme našli Bushmana a zakoupili první khaki halhoty a bundy! A pak tu byla Fanča a její panička s Yarisem. Fanča skvělá, panička trochu odměřená, navíc se zvláštním smyslem pro humor. Nutno říct, že nám už tehdy hodně blízkým. Dle našeho odhadu byla panička Fanči o dost starší než my (bohužel jak se pak ukázalo, ne až o tolik) a podle narážek na zvonění, žáky atd. jsme ji tipovali na učitelku (bingo!). Honey a Fanča, to byla a je fakt láska. A tu když panička Fanči viděla, leccos překousla a pozvala nás na výlet. Místo jsme určili my – Ondřejov. Mezitím Fanča objevovala i další venčící lokality – Kira jí ukázala Dívčí hrady a Brassila okolí Velké Dobré. Spolu jsme vyráželi i na akce Haf Bez Obav, třeba na pochod Křivoklátskem. Vždycky se k nám na procházku někdo přidal – Dar, Creasy, Canny, Sisi, Eny, Teo… ale jádro zůstávalo pořád stejné. Brassila, Kira, Fanča a Honey. Čtyři holky, které nám do života přivedly nové přátele. Dvounohé i čtyřnohé. První společný víkend byl na horách, první společná dovolená v Západních Čechách, první společná besídka ve Velké Dobré… Zažili jsme spolu spoustu pěkných chvil, které jsme si schovali do štrozoku a vytáhli je ve chvílích, kdy nám bylo ouvej. Díky ze ně všem! Tohle není samozřejmé, fakt ne, tak si to nepodělejme, jo! ;-) Minimálně toho loga by byla fakt škoda!